Silový trénink u dětí
Vhodný sportovní doplněk nebo nebezpečný strašák?
Často se ve své praxi setkávám s tím, že v obecné populaci panuje velká stigmatizace silového tréninku u dospívajících a mladších dětí. Klienti, kteří ke mně chodí na terapie, se pravidelně dotazují, jaké ideální sporty bych doporučil pro jejich ratolesti. Zřídka kdy se setkám s pozitivní odezvou ze strany rodiče, když navrhnu do cvičební jednotky zahrnout rovněž prvky ze silového tréninku. Nejčastější reakcí bývá většinou ostře vyjádřený nesouhlas s opodstatněním, že silový trénink a tahání činek dítěti ublíží, vždyť to ví přece každý!
Silový trénink nemusí být u dětské populace tak velkou hrozbou, za jakou se považuje.
Tento mýtus, který bych rád vyvrátil, se týká nebezpečí úrazu vyplývající ze silového tréninku. Rodiče si velmi často myslí, že zapsáním dítěte na fotbal, hokej, tenis či jinou aktivitu, dochází k plnohodnotnému podpoření fyziologického vývoje dítěte, jelikož je to přeci sport, který děti obvykle hrají již od velmi útlého věku. Z výzkumů však vyplývá, že daleko větší procentuální zastoupení mají úrazy, které vyplynou právě z kontaktních a kolektivních sportů než z individuálně vedeného silového tréninku.
Tyto aspekty jsou dále podpořeny faktem, že kostra dítěte musí být pravidelně stimulována adekvátní zátěží, aby se správně vyvíjela. Velmi častým jevem, kdy je dítěti tohoto stimulu odepíráno, je například nošení školních aktovek rodičem. Samozřejmě i zde je důležité, aby váha aktovky nepřekročila únosnou hranici, vzhledem k věku a tělesné stavbě dítěte, nicméně pokud se jedná o zdravě se vyvíjejícího jedince, tak rozhodně není žádoucí mu v tomto smyslu ulehčovat práci, jelikož každá aktivita navíc je přínosná! Tím samozřejmě nechci říct, že hlavním prvkem stimulující správný vývoj dítěte by měla být přeplněná aktovka s učebnicemi, to rozhodně ne, ale určitě je žádoucí, aby takovýchto stimulů mělo dítě během dne více a zvlášť v dnešní době, kdy je obecně aktivita dětí, zejména v předškolním a mladším školním věku velmi snížena.
Vraťme se ale opět k silovému tréninku. Z klinických studií je jasně prokázáno, že silový trénink, který je správně veden pod dohledem odborníka, má pozitivní vliv na hrubou motoriku dítěte, koordinační schopnosti, stabilitu, schopnost reakce na různé podněty a samozřejmě i na sílu. Benefitů je však celá škála, mj. také zlepšení kardiovaskulární činnosti.
Dle studií má silový trénink pozitivní vliv i u sportujících dětí. Jedná se o vhodný doplněk k jakémukoliv sportu. U klasických týmových sportů totiž velmi často dochází k velkému důrazu na trénink dynamiky a rychlostních dovedností dítěte, ale už se zapomíná na kompenzační mechanismy v podobě silovějšího zatížení tělesné schránky sportovce – opět připomínám, že úměrně k biologickému a chronologickému věku. Bez této kompenzace může v budoucnu docházet k častějším výskytům zranění muskuloskeletálního aparátu. Naopak při zavedení této kompenzace lze zraněním předcházet, a ještě navýšit potenciál, který v sobě dítě má. Nehledě na to, že například při provádění úpolových aktivit či sprintu se na dolní končetiny přenáší 6 – 7 násobek váhy dítěte.
V článku jsem na bázi prováděných výzkumů vyzdvihl benefity plynoucí ze silového tréninku pro dětskou populaci, nicméně je potřeba zmínit, že silový trénink je vhodný pro jakékoliv věkové kategorie (od dětí až po důchodce). Během provádění cviků by na Vás měl dohlížet odborník (trenér/fyzioterapeut), který by měl sloužit jako váš mentor a korektor chybně technicky provedených cviků.