Psychosomatika
Tělo a duše. Jak se vzájemně ovlivňují, jak lze „hacknout“ Vaši bolest pomocí vyrovnané mysli?
Základní princip psychosomatického vnímání těla zkoumá vzájemné prolínání tělesných a duševních onemocnění, jejich (dys)balanci a působení na jednotlivé složky těla i duše skrze různé přesmyčky, které korespondují s naším laděním.
Lokalizace duševní bolesti se nám mnohdy propíše „navenek“, často v podobě bolesti zad, chodidel, kotníků, kolen, kyčlí nebo ramenního pletence. Psychické ladění či skryté emoce se mohou projevit také jako bolest hlavy nebo jiná závažnější onemocnění.
Somatizace se považuje za individuální jev a koreluje tak do určité míry s psychickou odolností jedince. Narušení vnitřního prostředí (psychiky) se mnohdy podepíše na fyzickém stavu tzv.somatizací. Existují dokonce určité opakující se vzorce, které nacházíme při narušení duševní harmonie. Tímto způsobem se mohou projevovat dlouhodobé stresové situace, psychicky náročné situace z dětství nebo také silné negativní zážitky.
„Jsou to věci, které nechceme řešit - zábrany, bloky - strach ze změn, zodpovědnosti - perfekcionismus - velké životní změny - apod.“
Uvedeme si několik příkladů:
Bolest hrudníku, pocit těžkého dechu nám mohou signalizovat nedostatek citové podpory.
Ramena jsou signifikantním prvkem při přijetí zodpovědnosti, jednání a pojí se tak s těžkými životními situacemi. Rovněž nám dle tradiční čínské medicíny energie jinu (mateřská strana) klade důraz na pravé rameno. Kontroverzi zde vytváří energie jangu (otec). Netradiční pojetí těchto obtíží se pojí s dynamikou jednání s našimi vzory a tedy vzorci našeho chování.
Jedním slovem „záda“ si každý z nás spojí minimálně jednou za život s nepříjemným vjemem, jejich rozdělení však odkrývá různé duševní obtíže. Například bolest v kříži symbolizuje finanční krizi a „strach ze zpožděné výplaty“ vs. bolest v bederním úseku se pojí s vinou.
O pojem somatizace se hlásí i orgány, kdy jejich dysfunkce či počínající obtíž vyšle informativního posla v podobě „vlaštovky bolesti“ navenek. Na co se zaměřit pokud se nám nevysvětlitelná bolest objevuje bez jasné příčiny a to vždy při obdobné životní situaci? Odpověď jistě znáte.
Možná už Vás napadne souvislost mezi bolestí hlavy, neurologickým problémem a obtížným přijetím odlišné myšlenky/viny/pocitů?
Potíže se stabilitou či životním rozhodnutím, nekonečný koloběh „neřešitelného“, zeptejte se jak se na danou situaci tváří ledviny a co možný vznik ledvinových kamenů?
Tlak, neschopnost opustit nepříjemné prostředí (práce, škola či vztah), který mi nepřináší nic perspektivního mimo opakovanou zácpu? Onemocnění tlustého střeva či pouhý zánět již může být na cestě.
Dané příklady neslouží k zastrašení, nicméně poukazují na nezbytný aspekt vnímání duše a těla jako jednoho celku. Tyto složky jsou neoddělitelné. Bez naslouchání vlastního těla a adekvátního pohybu nelze počítat s kvalitou života, který si zasloužíte.
Tělo a duše jsou neoddělitelné a je potřeba je tak během léčebného procesu vnímat.
Dynamika, proces pokroku, sebepřijetí situací a pocitů souvisí s pohybem vpřed.
Nezůstávejte tedy
na místě, dobrý pocit z pohybu či zpracovaných
myšlenek/emocí Vám půjde jen naproti, pokud se odhodláte udělat první
krok.
Věda objasňující psychosomatiku a zabývající se nervovým a imunitním systémem se nazývá psychoneuroimunologie. Někdy objasňuje rovněž obranné mechanizmy sympatiku a parasympatiku, hormonální objasnění vnitřních pochodů aj. a poté bývá nazývána psychoneuroimunoendokrinologií. Ale o tom až příště.