Plochá noha
Plochá noha představuje pokles nožní klenby různého rozsahu, který vede k následné deformaci správného došlapu chodidel.
Aby nám chodidla sloužila v plné síle, jsou pro jejich funkci klíčové pěkně tvarované nožní klenby. Ty potom tlumí veškeré zatížení lidského těla při lokomoci a podílejí se na zajištění rovnováhy, stability a na jejich kvalitě pak záleží, jaké síly se budou při pohybu přenášet
do vyšších segmentů lidského těla. Do centra pozornosti se pak dostávají často pozdě, většinou až jako spojené s jinými nepříjemnými komplikacemi, jako jsou například bolesti bederní nebo krční páteře, kolen, kyčlí, nebo rovnou jejich úrazů, při kterých lidé již lékaře či rovnou fyzioterapeuta vyhledávají.
Naše noha má podélnou a příčnou klenbu, díky kterým tlumí nárazy při došlapu a zároveň kumuluje energii, která je využita při odrazu. Klenba nožní má celkem čtyři komponenty, které se vzájemně ovlivňují, a na kterých je závislá:
1) kostní složka
2) vazivový aparát nohy
3) svaly, jejichž úloha je důležitá zvláště při dynamickém zatížení nohy
4) motorická složka, chcete-li nervová, která ovládá vzpřímené držení těla, pohyb a na jejímž řízení se podílejí všechny oddíly CNS.
Plochá noha představuje pokles nožní klenby různého rozsahu, který vede k následné deformaci správného došlapu chodidel. Omezení funkce chodidla můžeme rozdělit do dvou skupin, a to sice na ploché nohy vrozené či získané. Vrozené vady nohou zastupuje v drtivé většině strmý talus. Získaná plochá noha vzniká naopak v průběhu života z nejrůznějších důvodů, jako je například nošení nevhodné tvrdé či "módní" obuvi s vysokým podpatkem, nadváhy jedince, nevhodného pohybu - dlouhé stání v zaměstnání, silové sporty či zvedání těžkých břemen, hormonální vlivy. U dětí předčasné obouvání do tvrdé obuvi, dlouhé procházky. Potíže způsobené touto "získanou" plochou nohou pak nejčastěji zprvu pociťujeme jako přetížení a únavu nohy, posléze pokles klenby v zátěži. Další stupeň regrese plochonoží spočívá v trvalém, avšak ještě (za určitých podmínek) reversibilním tvarování klenby. Posledním stadiem je fixovaná deformita, která nereaguje ani na pasivní korekci.
Plochá chodidla se tedy nejprve mohou projevovat únavou, bolestivostí plosek, někdy až otoky nohou či hlezen, pocitem ztěžklých lýtek. Bolesti nožní klenby od paty až k prstům, pálení chodidel či jiné nezvyklé vjemy nemusí být výjimkou. V rámci diferenciální diagnostiky musíme myslet i na další patologie projevujících se v této oblasti: polyneuropatie, algodystrofický syndrom, záněty nebo třeba diabetes mellitus a jeho typické kožní změny.
Z výše uvedeného vyplývá, že terapie takovýchto "získaných" poruch nohou záleží vždy na rozsahu postižení (a jejich struktur) a je v našich silách tyto vždy zlepšit konzervativní cestou. Pokud se se svými obtížemi dostanete do rukou odborníka, Vaše nohy by nikdy neměly uniknout jeho pozornosti a řádnému vyšetření v rámci pohybového aparátu, ačkoliv primárně přicházíte s obtížemi či bolestmi vzdálenějšími.
Možnosti ovlivnění ploché nohy máme široké, od aktivního cvičení, technik myoskeletální medicíny, fyzikální léčby, přes pasivní řešení jako je korekce protetickými pomůckami, až po režimová opatření. Doporučujeme kvalitní obuv - prostornou a pružnou, její pravidelné střídání, chůzi raději v měkkém terénu. Naopak se snažíme vyvarovat se dlouhému stání a obecně statické zátěži.