Efektivita strečinku
Aneb jak se správně protahovat?
Abychom byli schopni tuto problematiku pochopit, musíme si nejdříve vysvětlit dva hlavní pojmy. Těmi jsou statický a dynamický strečink.
Okolo statického strečinku se v poslední době začínají stahovat mračna a mnohé nově vycházející studie se opírají o neprokazatelné výsledky onoho statického strečinku. Výzkumy ukazují, že statický strečink není zcela efektivní v případě, že pohybový rozsah při jakékoliv aktivitě je dostatečně velký. Dochází tak k pravidelnému zkrácení a natažení dané struktury do maximálního rozsahu pohybu již při aktivitě samotné a anuluje se tak benefit statického strečinku.
Velmi často se v praxi setkávám s dotazem, zdali je vhodné využívat statického strečinku před sportem. Na to lze odpovědět velmi jednoduše, a to tak, že s největší pravděpodobností není. Na statickém strečinku před zátěží není nic přínosného, spíše naopak. Zatuhlé svaly a šlachy se totiž dostávají do nadměrné tenze, na kterou nejsou zvyklé a může tak naopak dojít k poranění měkkých struktur v podobě mikrotraumat, která se při následné pohybové aktivitě mohou dále zhoršovat.
Jak se k tomu postavit v praxi?
V tuto chvíli přichází na řadu druhý pojem a tím je dynamický strečink. Dynamický strečink je aktivní forma statického strečinku a lze do něj zařadit prakticky jakýkoliv pohyb, při kterém dochází zároveň k aktivaci a protažení šlachosvalových struktur. Konkrétně bychom do něho mohli zařadit jednodušší cviky jako je dřep, výpad, boční výpad a přechody mezi těmito pozicemi. Značnou výhodou dynamického strečinku oproti statickému je vhodné zahřátí tělních segmentů před jakoukoliv aktivitou. Dalším značným benefitem je aktivace svalových řetězců v komplexním zapojení, což nám statický strečink neumožní, jelikož se mnohdy koncentrujeme pouze na protažení jednoho segmentu.
Nyní jsme si řekli, jak by to mělo vypadat před aktivitou, ale co má člověk dělat po sportu? Má se na všechno vykašlat a jít domů bez jakéhokoliv protažení? Má udělat znovu dynamický strečink? Má si lehnout na záda a jen uvolněně dýchat?
Jak je to tedy ideální po tréninku
Jak už jsme si řekli, novější poznatky z oblasti vědy se začínají opírat o neefektivitu statického strečinku. Dá se však pár studiemi, u kterých ani nemáme jistotu, zda byly provedeny správně, vše smést rovnou ze stolu?
Osobně bych se ke statickému strečinku nestavěl tak kriticky, jak je to v dnešní době zvykem. Z mého pohledu se jedná o velmi efektivní způsob, jak po tréninku stimulovat svaly trochu jiným způsobem a pokud je Vám osobně protažení a následný pocit uvolnění příjemný, tak v něm rozhodně pokračujte.
Nikde není prokázáno, že by statický strečink škodil a spíše naopak u bolestivých stavů může být velmi efektivním pomocníkem, jak odvést pozornost od bolesti, modulovat ji či dokonce odstranit.
Dalším velkým benefitem je forma rutiny, kterou člověk postupně získává tím, že po tréninku ještě něco navíc pro sebe a své zdraví udělá. Například kombinací statického strečinku s rollováním na válci dozajista nic nezkazíte, a naopak dojde k modulaci potréninkové bolesti.
Neméně důležitý je benefit zvyšování rozsahu pohybu, který lze ze statického strečinku hojně čerpat. Pokud je však pro určitou strukturu přirozenější být spíše staženější, tak ani strečinkem nic neovlivníte, jelikož po nějaké době dojde opět k recidivě.
Závěr
Závěrem bych rád shrnul poznatky, které jsme si zde uvedli a vyzdvihl ty nejdůležitější.
Statický strečink neprovádějte před fyzickou zátěží, využijte raději výhod dynamického strečinku, vaše tělo Vám poděkuje a sami uvidíte, že i Vaše výkony půjdou nahoru.
Statickým strečinkem neovlivníte anatomickou strukturu svalu. Tedy ať se budete snažit sebevíc, tak stažený sval protáhnete na chvilku, ale on se časem stejně zase zkrátí.
Statický strečink je vhodný pro modulaci bolesti, jak krátkodobé, tak dlouhodobé.
Pravidelným statickým strečinkem lze dočasně navýšit rozsah pohybu v kloubech.
Statický strečink využívejte raději po tréninku a například v kombinaci s válcováním, jako aktivní formu regenerace.