Úponová bolest
Úponová bolest neboli tendinopatie má charakteristické příznaky.
V rámci diferenciální diagnostiky je však nezbytné určit, zda se skutečně jedná o tendinopatii nebo jestli příčina obtíží spočívá někde jinde. Klíčovým a typickým symptomem tendinopatie je bolest soustředící se přesně na místě úponu svalu kosti, tedy v oblasti šlachy.
Nejčastěji postižené oblasti zahrnují loket z vnitřní nebo vnější strany, pod čéškou v místě úponu čtyřhlavého stehenního svalu, a v oblasti achillovy šlachy, kde lýtkový sval přechází na kost.
Méně časté jsou bolesti vyzařující z úponu dvouhlavého svalu, hýžďového svalu nebo svalů upínajících se na ramenní kloub. Zřídka se také objevuje bolest v oblasti úponu palce na ruce. Obecně ale můžeme říci, že tendinopatie může vzniknout na jakémkoli svalu, protože každý sval má svůj úpon.
Důležitým faktorem pro správnou diagnostiku je charakter bolesti, která se většinou projevuje ráno, při konkrétní činnosti nebo po určité aktivitě. Bolest se může lišit svým trváním – od mírné po velmi intenzivní, kdy jedinci téměř znemožňuje používání dané části těla. Klinicky se zpravidla ukazuje, že bolest je nejhorší po ránu, kdy dochází k zatuhnutí tkáně a pro její úlevu je nutné ji rozhýbat, což je obvykle pouze dočasné. Dále se bolest vyskytuje během sportovních aktivit, přičemž v závislosti na fázi poškození se mohou projevit i při chůzi nebo stání. Z hlediska diagnostiky lze využít ultrazvukové vyšetření, na kterém lékař dokáže posoudit míru poškození šlachy.
Jak vzniká tendinopatie?
V předchozích odstavcích jsme se dozvěděli, jak tendinopatii rozpoznat, nyní je dobré se podívat na to, jak tento syndrom vzniká. Nejčastěji jsou obtíže spojené s dlouhodobým přetížením tkáně. Může se ale rovněž jednat o krátkodobou nadměrnou zátěž, na kterou tkáň není dostatečně adaptována, nebo o dlouhodobé přetěžování opakovanou činností určité intenzity, která není pro tkáň ideální. Častým faktorům vyvolávajícím bolest v oblasti achillovy šlachy může předcházet úraz v okolí hlezna (nejčastěji výron kotníku), který nebyl dostatečně léčen, což vede k přetěžování achillovy šlachy při rychlém návratu do sportovních aktivit na úkor správné funkce hlezenního kloubu. V souvislosti s tím mozek snižuje aktivitu lýtkového svalu, který tímto mechanizmem ztrácí sílu a snadno se podrobí přetížení, což má za následek tendinopatii achillovy šlachy. V tomto konkrétním případě je klíčové zjistit, odkud bolest skutečně vychází, jaké jsou její příčiny a jak k problémům přistupovat správně.
Jak lze vůbec přistupovat k léčbě akutních či chronických bolestí způsobených úponem?
Ještě donedávna probíhala konzervativní léčba úponových bolestí poměrně pasivně. Hlavními metodami byly manuální terapie, strečink a v akutní fázi také ledování a klid. Dnešní moderní studie však dávají důraz na aktivní účast pacienta v procesu léčby. V případě akutních symptomů mohou být účinné izometrické cvičení, při kterých se snažíme udržet tkáň v napětí bez výrazného pohybu. Jakmile se symptomatologie zlepší, lze do cvičebních jednotek postupně přidávat izotonické formy cvičení, ať už se jedná o excentrické či koncentrické kontrakce. Na základě posouzení terapeuta a jeho znalostí o kondičním tréninku je možné zahrnout do programu také slow heavy resistance training a plyometrii. Klíčovou složkou rehabilitačního procesu, bez které by terapie nemohla být úspěšná, je správný management zátěže s ohledem na subjektivní pocity bolesti pacienta. Při tendinopatiích se pohybujeme po velmi tenké hranici, kdy je důležité rozpoznat, zda jde o adekvátní zatížení tkáně, nebo naopak, zda nebyla tkáň přetížena. Nesmíme tuto hranici překročit, jinak hrozí kontinuální zhoršování symptomů. Pokud však zůstaneme příliš daleko pod touto hranicí, tkáň nedosáhne žádoucí adaptace vzhledem ke svému zatížení a rehabilitační proces se stává neefektivním. Při správné modulaci zatížení je možné očekávat postupné zlepšení až po 6 týdnech a déle, v závislosti na trvání obtíží.
Pokud dodržíme tyto postupy v rámci rehabilitace, jsme na správné cestě k úspěšnému uzdravení tendinopatie. Je však nezbytné k tomuto problému přistupovat holisticky a zohlednit i další faktory, které mohou na bolest objektivně působit (stres, psychické rozpoložení, životní styl, denní režim, regenerace, spánek…).
A pamatujte, že i po úspěšném uzdravení tendinopatie je nesmírně důležité zůstat aktivními i nadále! Základem prevence recidiv by měl být pozitivní přístup a aktivní životní styl 🙂.